Novinky
29 / září / 2016
Souběh funkcí přece jen možný?
ÚS zpochybnil nepřípustnost souběhu pracovní smlouvy a výkonu funkce statutárního orgánu.
Ústavní soud se před několika dny v nálezu sp. zn. I. ÚS 190/15 vyjádřil k tzv. „souběhu funkcí“, tedy k situaci, kdy má člen statutárního orgánu obchodní společnosti uzavřenou s touto obchodní společností souběžný pracovní poměr na vedoucí manažerskou funkci.
Dle dosavadní judikatury Nejvyššího soudu České republiky byly uzavřené pracovní smlouvy v případě shody sjednané činností s výkonem funkce statutárního orgánu neplatné v celém rozsahu. Výjimku tvořily ty pracovní smlouvy, které byly uzavřeny pouze na konkrétně vymezenou pracovní pozici (např. obchodní nebo ekonomický ředitel), a to za předpokladu, že byl takto zaměstnaný člen statutárního orgánu zároveň podřízen jinému zaměstnanci.
Závěry Nejvyššího soudu však nyní zpochybnil Ústavní soud, a to dvěma základními argumenty:
- při posuzování smlouvy má být upřednostněn vždy ten výklad, který nezakládá její neplatnost;
- zákoník práce ani jiný zákon nezakazuje, aby byly zákoníku práce podle vůle smluvních stran podřízeny i jiné vztahy soukromého práva, tj. nezakazuje, aby si strany zákoník práce zvolily jako rozhodný právní předpis i pro jiné než pracovněprávní vztahy, např. pro výkon funkce statutárního orgánu.
Ústavní soud však nedovodil absolutní přípustnost souběhu funkcí, nýbrž:
- prohlásil dosavadní argumentaci obecných soudů včetně Nejvyššího soudu za zcela nedostatečnou,
- uvedl, že má-li být zachován závěr o nepřípustnosti souběhu funkcí, musí obecné soudy takový závěr řádně a podrobně odůvodnit, neboť takový zákaz není stanoven právními předpisy, nýbrž byl doposud obecnými soudy dotvářen, aniž by soudy uvedly relevantní, přesvědčivé a dostatečně podrobné argumenty.
