Novinky

23 / březen / 2016

Místo plnění závazku dle nařízení Brusel I

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 2842/2013, nastínil postup, jak postupovat při určení mezinárodní příslušnosti pro nároky ze smlouvy o převodu obchodního podílu.

Protože měl žalovaný sídlo v Rakousku, zabýval se soud především zvláštní příslušností stanovené v čl. 5 až 7 nařízení Brusel I. Jelikož nelze obchodní podíl považovat za „zboží“ ve smyslu daného ustanovení, dovodil soud, že se zvláštní příslušnost určí podle místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.

Toto místo určil soud na základě českého práva, neboť to bylo rozhodným právem podle kolizních norem soudu, jemuž byla věc předložena k řešení. Konkrétně vyšel soud z ustanovení § 337 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, podle kterého má dlužník povinnost zaplatit peněžitý závazek v místě bydliště věřitele. Na základě zvláštní příslušnosti byly proto české soudy oprávněné tento spor řešit.