CZ I EN I DE

Novinky

23 / září / 2015

Soudy k přípustnosti důkazů

  • Pořízení nahrávky v pracovněprávním vztahu

Podle názoru Ústavního soudu, vyjádřeného v rozhodnutí spis. zn. II. ÚS 1774/14 z 9. 12. 2014, není možné v civilním řízení a priori vyloučit provedení důkazu jen proto, že obsahuje skutečnosti osobní povahy protistrany a byl pořízen bez jejího souhlasu. Současně ovšem Ústavní soud vyslovil i limity přípustnosti pořízení takového důkazu. Je tak nutné posoudit střet zájmů na ochranu osobnosti se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje. Soud by měl v takovém případě zvážit všechny relevantní okolnosti, za nichž byla nahrávka pořízena, jako např. význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby.

  • Nahrávka telefonního hovoru jako důkaz ve správním řízení

Nejvyšší správní soud v rozsudku spis. zn. 8 Afs 40/2012 z 31. 10. 2013 posoudil, zda provedení důkazu nahrávkou telefonního hovoru pořízeného bez vědomí druhé strany je ve správním řízení přípustným důkazem. Jelikož byla pořízena nahrávka telefonického rozhovoru osob v dodavatelsko-odběratelském vztahu při řešení otázek odběru a prodeje zboží, soud vyvodil, že nahrávka nemá charakter projevu osobní povahy a může proto být jako důkaz použita. Přitom je podle Nejvyššího správního soudu také důležité posoudit, zda je takto získaný důkaz základem pro zjištění skutkového stavu, či zda pouze podporuje skutková zjištění vyplývající z jiných důkazů. Rovněž je třeba hodnotit, zda byla nahrávka telefonního hovoru pořízena z iniciativy správního orgánu v rámci trvalejšího monitoringu aktivit soutěžitele a zda nebyla využita k jinému účelu, než ke kterému byla pořízena.

  • Zveřejnění fotografie z kamerového systému

Městský soud v Praze zrušil dne 19. 5. 2015, sp. zn. 11A 77/2012, předchozí rozhodnutí správního úřadu o udělení pokuty za neoprávněné zveřejnění fotografie z kamerového systému na sociální síti. Soud přitom posoudil konflikt zájmu na ochraně osobních údajů a zájmu na ochraně vlastnictví a uzavřel, že otázku předchozího souhlasu subjektu údajů je nutné posoudit s ohledem na otázku, za jaké situace došlo ke zveřejnění fotografie a s ohledem na to, do práv jakého subjektu bylo zasaženo. Přitom soud přihlédl k tomu, že subjekt vědomě odcizil věc jiného, navíc v prostoru viditelně označeném jako monitorovaný. Soud proto neviděl důvod k ochraně osobní identity pachatele trestné činnosti na úkor osoby jednající v souladu se zákonem.

  • Pořizování kamerového záznamu veřejného prostranství

Nejvyšší správní soud v rozsudku spis. zn. 1 As 113/2012 z 25. 2. 2015 řešil případ, kdy si žalobce pro ochranu své osoby a majetku nainstaloval na dům kameru, která však zabírala i část veřejného prostranství, aniž by však splnil požadavky stanovené zákonem 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Soud přitom vycházel ze skutečnosti, že kamerový systém byl instalován v důsledku konkrétního a skutečného ohrožení, spočívajícím v opakovaných útocích na osobu, obydlí, majetek, rodinu, zdraví a život žalobce. Zpracování osobních údajů tak nesloužilo k odvrácení hypotetické a nepravděpodobné hrozby, ale k identifikaci konkrétního pachatele a odvrácení skutečného ohrožení. Bylo rovněž zjevné, že kamerový systém byl viditelně umístěn a nedocházelo tak k utajenému snímání. Ačkoliv tedy byl snímán také vchod do protějšího domu, jednalo se pouze o vstup do bytového domu z veřejné ulice, který je přístupný širší veřejnosti, a který vede do společných prostor, nikoliv vstup do konkrétního bytu.  Nedocházelo tedy k narušení intimního prostoru některého z obyvatel domu nebo dokonce konkrétního bytu. Soud tak shledal, že k provozování kamerového systému tedy došlo v souladu s § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, ovšem při porušení informační povinnosti.

  • Nahrávka pořízená soukromou osobou jako důkaz v trestním řízení

Podle usnesení Nejvyššího soudu, spis. zn. 5 Tdo 459/2007 z 30. 5. 2007, lze při trestním řízení použít jako důkaz zvukovou nahrávku rozhovoru mezi obviněným a poškozeným, kterou pořídil svědek, neboť tento záznam nebyl pořízen orgány činnými v trestním řízení a nemusel být proto dodržen postup podle § 88 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád.

Možnost použití zvukové nahrávky pořízené soukromou osobou potvrdil i Krajský soud v Brně, který v usnesení spis. zn. 8 To 215/2013 konstatoval, že zvukový a případně i obrazový záznam průběhu jednání policisty s možnými delikventy je běžnou praxí v civilizovaných zemích, a zejména v situaci, kdy si tvrzení zúčastněných protiřečí, může zvukový záznam zásadním způsobem osvětlit průběh jednání úřední osoby s dalšími účastníky přestupkového, či trestního řízení.

  • Soukromí na sociální síti

Ústavní soud se ve svém náleze spis. zn. III. ÚS 3844/13 z 30. 10. 2014 zabýval otázkou soukromí na sociální síti Facebook. Ústavní soud k tomu uvedl, že povaha této sociální sítě záleží na konkrétních uživatelích, a to především jakým způsobem si nastaví míru soukromí na svém profilu, případně přímo u jednotlivých příspěvků. Při maximálním nastavení soukromí by pak mohla být komunikace považována za ryze soukromou, byť uskutečněnou prostřednictvím sociální sítě využívané miliardou uživatelů. Uživatel sociální sítě Facebook však má možnost učinit svůj profil také zcela veřejným a tedy přístupným všem uživatelům sociální sítě Facebook, případně i všem uživatelům sítě internet. V takovém případě se pak o soukromou komunikaci nejedná.