Novinky

28 / květen / 2015

Uplatňování pohledávek z pozastávek

Třebaže se nejedná o nové rozhodnutí, u všech sporů vyplývajících ze smluv o dílo, jejichž předmětem je stavba, je vhodné mít na paměti rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil k povaze pozastávek ze smluv o dílo.

Institut pozastávek

Ačkoliv pozastávky nejsou v českém právním řádu výslovně upraveny, často se vyskytují ve smluvních ujednáních, neboť se jedná o funkční instrument ochrany a zajištění práv objednatele.

Pozastávkou se rozumí část ceny díla obvykle v rozsahu 5 až 10 %, k jejíž úhradě objednatelem nedochází již po řádném provedení a předání díla, ale až po splnění dalších sjednaných podmínek, kterými jsou nejčastěji uplynutí záruční doby a skutečnost, že se v záruční době nevyskytnou žádné vady díla, popřípadě dojde k jejich odstranění. V případě, že by tyto podmínky splněny nebyly, objednatel se může uspokojit z ujednaných pozastávek, respektive nemusí částku v rozsahu pozastávky vyplatit zhotoviteli.

V závazkovém právním vztahu stran neodvratně dochází k situacím, kdy ke splnění těchto podmínek již nemůže dojít a to ať již insolvencí objednatele, či odstoupením od smlouvy jednou ze smluvních stran (v důsledku čehož zaniká záruka za jakost a tedy možnost splnit podmínku absence vady díla po tuto dobu). Vystává pak otázka povahy pozastávky, která je zcela zásadní pro uplatnění nároku zhotovitelem:

§  Pokud by pozastávka měla povahu pohledávky s odložením splatnosti, zhotovitel tuto pohledávku může přihlásit v insolvenčním a při odstoupení od smlouvy, kdy dojde k jejímu zesplatnění, se uspokojení této pohledávky může domáhat vůči objednateli.

§  Pokud by pozastávka měla povahu odkládací podmínky, spočívající ve sjednání určitých předpokladů vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny díla, o nichž smluvní strany v době vzniku smlouvy o dílo nevědí, zda vůbec nastanou, tento výše uvedený nárok by insolvencí objednatele, či při odstoupení od smlouvy nevznikl. Strany by sjednáním pozastávky totiž nesjednali pouhou splatnost části ceny díla, ale podmínky samotného vzniku práva zhotovitele na její zaplacení.

Vyjádření Nejvyššího soudu

V reakci na rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2076/2007 uvedl, že ujednání o pozastávce upravuje ve stanoveném rozsahu vznik práva na zaplacení části ceny díla, a nikoli vznik splatnosti. Ujednání o pozastávce tedy není dohodou o pouhém odložení splatnosti části ceny díla, nýbrž ujednáním o vzniku práva na její zaplacení.[1]

Důsledek je dalekosáhlý. Nedojde-li totiž ke splnění sjednaných předpokladů (nemožností uplynutí záruční doby v důsledku odstoupení od smlouvy či úpadku zhotovitele), právo na úhradu části ceny díla odpovídající pozastávce zhotoviteli nevznikne a ten ho nemůže uplatnit, neboť až uplynutím sjednané doby se vzniklé právo zhotovitele stane nárokem.

Toto rozhodnutí je tak zcela určitě nezbytné mít na mysli při doporučení klientovi, zda odstoupit od smlouvy o dílo a to v závislosti na tom, zda se klient nachází v postavení objednatele, či zhotovitele.

[1] V rozsudku ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3084/2007, Nejvyšší soud České republiky tento závěr výslovně potvrdil i v případě pozastávky na záruční vady. Shodné závěry obsahuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 4928/2007.