Novinky

15 / září / 2015

Velký senát ESLP potvrdil odpovědnost zpravodajského portálu za urážlivé komentáře čtenářů

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva potvrdil rozsudkem ze dne 16. června 2015 závěry malého senátu, který ve sporu Delfi AS proti Estonsku (č. 64569/09) dovodil odpovědnost zpravodajského portálu provozovaného společností Delfi za komentáře čtenářů k publikovaným příspěvkům .

 V lednu 2006 byl na portálu Delfi publikován článek o účasti lodní společnosti Saaremaa na zničení plánů na tzv. ledovou cestu – vybudování veřejných silnic přes zamrzlé moře mezi estonskou pevninou a přilehlými ostrovy. V průběhu následujících dnů se pod článkem objevilo několik čtenářských komentářů, z nichž některé obsahovaly urážlivý jazyk a vyhrůžky vůči majoritnímu vlastníkovi společnosti, panu L. Právní zástupci pana L. následně po stěžovateli žádali odstranění útočných komentářů a také náhradu nemateriální újmy. Společnost Delfi sice komentáře neprodleně odstranila, nicméně náhradu škody odmítla uhradit. Poté, co vnitrostátní soudy nároku pana L. vyhověly, se společnost Delfi obrátila na Evropský soud pro lidská práva, u nějž namítala porušení článku 10 Úmluvy (svoboda projevu a právo sdělovat informace).

Senát první sekce ESLP v rozsudku ze dne 10. října 2013 nedospěl k závěru o porušení článku 10. Zásah vnitrostátních soudů pokládal za odůvodněný, tedy zákonný, legitimní a nezbytný v demokratické společnosti, jelikož si portál měl být při zveřejnění článku pojednávajícího o tématu veřejného zájmu, který se dotýkal velkého množství lidí, vědomý nadměrného rizika hrozby kritických a negativních komentářů. Vnitrostátní soudy navíc ponechaly zcela v diskreci stěžovatele, jakým způsobem do budoucna ochranu práv třetích osob zajistí.

Věc byla nicméně postoupená k projednání velkým senátem ESLP. Ten prvně zdůraznil, že internetový prostor s sebou přinesl nebývalé rozšíření a posílení svobody projevu, které ale kráčí ruku v ruce i se zvýšenou hrozbou projevů podněcujících násilí či tzv. „hate speech“. Jelikož se jedná o první rozsudek zabývající se svobodou projevu ve vztahu k technologickým inovacím, rozhodl se velký senát co nejvíce zúžit rámec přezkumu – co do povahy stěžovatele, povahy projevu a odlišností rovnováhy mezi ochranou svobody projevu a soukromí v internetovém prostředí. Závěry velkého senátu se dotýkají povinností a odpovědnosti internetového zpravodajského portálu, který poskytuje v rámci své profesní činnosti platformu pro uživatelské komentáře k publikovanému obsahu, a jehož někteří uživatelé se dopouštějí takového projevu, který jednoznačně porušuje osobnostní práva. Závěry rozsudku se tak nevztahují na otevřená internetová fóra, kde mohou uživatelé volně diskutovat a šířit své myšlenky na jakákoli témata (tedy fóra, která nemají návaznost na provozovatelem publikované články a kde provozovatel sám žádný obsah nezveřejňuje).

Velký senát v rozsudku neposkytl vlastní hodnocení postavení stěžovatele Delfi AS, nicméně shledal, že hodnocení estonského Nejvyššího soudu, který označil Delfi za vydavatele na základě toho, že vystupuje jako aktivní prostředník a nad komentáři má značnou míru kontroly (na rozdíl od čtenářů, kteří své komentáře po odeslání už nemohou změnit nebo smazat), bylo zcela legitimní. ESLP navíc zdůraznil, že jednou z rozhodujících okolností, na základě nichž lze stěžovatele označit za aktivního prostředníka, je i finanční výnos z jeho činnosti (soudci Sajo a Tsotsoria zdůraznění tohoto hospodářského prvku kritizovali v připojeném disentu: je totiž sporné, nakolik rozlišení na základě finanční stránky činnosti respektuje rozlišení mezi provozovatelem, který aktivně tvoří obsah komentovaný následně čtenáři, a provozovatelem, který poskytuje pouhou platformu pro diskusi). Na základě tohoto závěru pak velký senát také dovodil, že aplikace vnitrostátních předpisů, které se týkají vydavatelů, byla pro Delfi AS předvídatelná. Jeden z aspektů, který byl na rozsudku senátu první sekce výrazně kritizován, byla nejasnost ohledně toho, co se vlastně po vydavateli typu stěžovatele Delfi vyžaduje, a zda jeho odpovědnost souvisí s tím, že nepředešel zveřejnění hanlivých komentářů, nebo že je neodstranil hned, jak o nich nabyl tzv. „constructive knowledge“, tedy hned, jak o nich mohl při obvyklé péči vědět. Zde je zajímavá neshoda mezi soudci velkého senátu, zatímco disentující soudci Sajó a Tsotsoria se domnívali, že estonský Nejvyšší soud měl v úmyslu dovodit odpovědnost za absenci dostatečných preventivních opatření, velký senát uzavřel, že odpovědnost se vztahuje pouze ke druhé situaci, tedy k absenci dostatečně rychlé, opravné reakce. Zajímavým rozměrem rozsudku velkého senátu je i charakteristika samotného projevu, jenž měl být v předmětné věci chráněn. Velký senát dospěl k závěru, že útočné a hanlivé komentáře nemohou požívat ochranu článku 10. Daleko více se tak zabýval morálním rozměrem toho, jaká forma projevu opravdu zasluhuje ochranu článku 10 Úmluvy, přičemž v předmětné věci dospěl k negativnímu závěru: projev, který nesdílí hodnoty šířené Úmluvou, nemůže podle ESLP požívat následně její ochrany (srov. odst. 136). Spornou otázkou řízení tak nebyla svoboda projevu čtenářů, ale míra odpovědnosti, jakou za něj nesl zpravodajský portál. U jejího dovození se velký senát opřel o argument zvláště extrémní povahy komentářů, a skutečností, že Delfi byl profesionál, přitom umožňoval komentáře bez registrace jmen a bez identity. Navíc, velký senát souhlasil s rozhodnutím senátu první sekce, že důsledky konstatování porušení ochrany osobnosti nebyly pro Delfi AS nijak extenzivní ani závažné.

Cox. Delfi v. Estonia: Privacy Protection and Chilling Effect. Verfassungsblog. 19. června 2015, celé znění dostupné v anglickém jazyce zde: http://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22languageisocode%22:[%22ENG%22],%22respondent%22:[%22EST%22],%22documentcollectionid2%22:[%22GRANDCHAMBER%22,%22CHAMBER%22],%22nonviolation%22:[%2210%22,%2210-1%22],%22itemid%22:[%22001-155105%22]}