Mimosoudní jednání mezi věřitelem a dlužníkem může mít vliv na promlčecí lhůtu týkající se jejich závazků

Tento článek se věnuje problematice dohody o mimosoudním jednání ve smyslu § 647 občanského zákoníku, jakož i související judikatuře a zejména pak faktickému poučení, které lze vyvodit ze způsobu jakým je dosavadní soudní praxí toto ustanovení vykládáno.

Ustanovení § 647 občanského zákoníku stanoví, že: „V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.“

Toto ustanovení je doplněno § 652 občanského zákoníku, který zní: „Pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.“

I když se může zdát, že takové jednání musí mít přesně daný formát – jako je například mediace, jednání v rámci mimosoudního řešení nebo prétorském smíru, opak je pravdou. Pojem mimosoudního jednání je totiž vykládaný velmi široce.

Pro uzavření takové dohody fakticky stačí, že hned zpočátku neodmítnete nárok uplatněný protistranou a vyjádříte vůli se o něm bavit.

Jedná se tak tedy do určité míry o konkretizaci známého pravidla, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání. Pokud tedy dlužník – zpravidla opakovaně – uvádí věřitele v omyl, že dluh plnit chce a bude, i když fakticky nic takového neplánuje, nejde o férový přístup. A takovému jednání tedy nelze přiznat právní ochranu.

Tímto krokem se snaží zákonodárce zajistit, aby věřitelé měli možnost uplatnit své nároky i v případech, kdy jednají smírně a s nadějí na dohodu, a dlužníci nemohou zneužít promlčecí lhůtu jako prostředek k vyhnutí se plnění svých závazků.

Pokud by se závazek jevil na první pohled jako promlčený,
nemusí být vše ztraceno.

Pokud se tak někdy dostanete do situace, kdy vám vaši dlužníci dlouhé měsíce slibují, jak budou své závazky poctivě plnit a vy jim jako milosrdní věřitelé v rámci udržení dobrých obchodních vztahů v dobré víře vyhovíte, a následně vám začnou argumentovat promlčením, nezoufejte.

Buďte ale i jako domnělí dlužníci opatrní, jakým způsobem reagujete na uplatněné nároky věřitelů, které podle vás neexistují či z jiného důvodu nejsou dány. Zahájením mimosoudního jednání o nároku totiž zbytečně můžete přerušit běh promlčecí lhůty. Vždy je tedy nutné odmítnutí nároku vzneseného věřitelem vhodně formulovat.

Důležité je přitom neopomíjet, že jednou zahájené jednání o mimosoudním řešení nároku je nezbytné výslovně ukončit. Jinak vám hrozí riziko, že i po letech po konání mimosoudního jednání o nároku věřitele se váš věřitel či domnělý věřitel bude moci úspěšně bránit námitce promlčení.

§ 647 občanského zákoníku tak přinesl do úpravy promlčení sice žádanou ochranu důvěřivých věřitelů, současně však jej lze zneužít vychytralými věřiteli s pochybnými pohledávkami.

V soudních řízeních, ve kterých jsme se s aplikací tohoto institutu doposud setkali, se obvykle poměrně triviální otázka okamžiku uplynutí promlčecí lhůty stala předmětem velmi složitého dokazování za pomoci svědeckých výpovědí – což dobu trvání řízení prodloužilo o měsíce až roky a vedení sporu pro obě strany výrazně prodražilo.

Pokud si nejste jisti s posouzením promlčení vašeho nároku či nároku, který je vůči vám uplatňován, nebo nevíte jak reagovat na neoprávněné výzvy k úhradě nároků domnělých věřitelů a jednání s nimi o těchto nárocích, ozvěte se. Rádi vaši situaci posoudíme.